Kapitola 2 - Hvězdy

Když se za jasné noci zahledíme na oblohu, za příznivých okolností uvidíme kolem tří tisíc hvězd v naší jedné galaxii (kouzelníci a mudlové žijí v jedné galaxii). I když zdánlivě vypadají jako drobné body, ve skutečnosti se podobají Slunci, naší nejbližší hvězdě - jsou to obrovské žhavé koule hořícího plynu, které se nacházejí hluboko ve vesmíru.

Některé hvězdy mají přímo gigantické rozměry: kdyby byly umístěny ve středu Sluneční soustavy, jejich okraj by sahal až za oběžnou dráhu Země. Jiné jsou zase mnohem menší, asi jako naše planeta, a vyzařují jen velmi slabé světlo.
Hvězdy jsou od nás nepředstavitelně daleko: ve skutečnosti tak daleko, že světlu z nejbližší hvězdy (kromě Slunce) trvá více než 4 roky, než doletí k nám.

Starověcí mudlovští astronomové (viz. 1. kapitola) si všimli, že hvězdy vytvářejí na obloze určitá seskupení. Tyto tvary představují jisté obrazce, zvaná souhvězdí. Tato souhvězdí, například Velký vůz nebo také souhvězdí Velká medvědice, jsou užitečnou pomůckou i dnes, když chce člověk určit polohu určitého místa.

Mudlovští astronomové identifikují jednotlivé hvězdy podle souhvězdí, do něhož patří, a označují je řeckými písmeny alfa, beta, gama, atd. (což nahrazuje a,b,c...), např. druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Kentaura se jmenuje Beta Centauri.