Terka Fišerová

Pokračování povídky v soutěži po Stopách Salazara Zmijozela

Byla už noc,když vstoupil poprvé do Zapovězeného lesa.Samozdřejmě už tu byl několikrát,ale tentokrát byl odhodlaný strávit tu své poslední chvíle života.Byl jako hluchý.Nix nevnímal a šel pořád odhodlaně vpřed.Mystická zvířata a roztodivná zvířata před ním bojácně prchala do svých úkrytu v temném lese.On je ale nevnímal.Byl zaslepený nenávistí.Modřínová hůlka v jeho ruce už nevydržela zůstat němá a prskala jiskry na všechny strany.Jakoby všechny emoce chtěla ze sebe dostat ven.Její pán si jí,ale nevšímal.Stále pokračoval rychlým krokem dál a dál.

Po dlouhých hodinách nestálého chodu na Salazara dosedla únava.Po chvíli došel na malou mýtinku.S povzdechem se posadil.kolem něj v brzkém ranním světle poletovali milosrdní motýli,v dálce zurčel potůček a nad ním se tyčili ochranitelsky obrovské smrky.Kdyby Salazar nemislel jen na sebe spatřil by tu krásu,ale takhle viděl jen zamračené nebe a připadalo mu,že se na něj všechno řítí.V hlavě se mu neustále vířily vzpomínky že včerejšího večera. V jednom okamžiku ztratil vše... Na škole bylo ticho,jen tři vysoké postavy šli práznou chodbou bok po boku a mířili do ředitelny.Salazar už čekal uvnitř.Byl v obličeji celý bledý a klepaly se mu ruce,ve kterých nervózně třímal svou oprýskanou hůlku.V tom se otevřeli dveře dokořán a Salazar sebou vyděšeně trhl. „Přátelé,pravil,díky,že jste dorazili.Musíme probrat malý problém“Godric Nebelvír,Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru na něj nedůvěřivě pohlédly.Už od té doby co dal vybudovat Tajemnou komnatu za zády všech, ztratil jejich důvěru. „Jak již víte přátelé,jsem výrazně proti tomu,aby po naší škole chodila nečistokrevná krev.a proto navrhuji,abychom zavrhli všechny nečistokrevné děti a poslali je zpět tam kam patří.Tři zakladatelé Bradavic začali nesouhlasně něco namítat.Všichni byli proti.Byli přesvědčení o tom,že každý s kouzelnickým nadáním by měl své schopnosti využít a mít právo studovat na Bradavicích tak jako ostatní čistokrevní kouzelníci.Salazar se rozčílil.Jeho vztek a nenávist zavřené mnoho let pod povrchem vybuchly.

Ve vzteku vykřikl dokonce i několik nebezpečných kleteb na své nejbližší přátele! Když se jeho manželka přišla podívat se synem jak jejich porada pokračuje opustila ji veškerá odvaha se ke svému manželopvi přiblížit.Vůbec ho nepoznávala,tolik měl v sobě nenávisti.A pak se to stalo.Salazarův zmatený synSurzian se rozběhl k otci protže necchápal co se to něje.Jedna ze Salazarových kleteb,ale namířila nesprávně a namířila si to rovnou na Surziana.Ten skončil ve vteřině a druhém konci místnosti omráčený.K smrti vyděšená matka se rozběhla ke svému synku a snažila se ho probudit.Ale Surzian nevnímal.V tom Salazarovi došlo co provedl.Zůstal stát jako opařený a nevníaal ten stracha poplach kolem sebe.Díval se na svého nehybného syna a na svou milující manželku,která v záplavě slz klečela nad svým synkem.Nevěděl jak mohl,ale vyběhl ze dveří a vmžiku stál v temné noci před hradem.Nemohl se vrátit zpět a tak jediné co ho napadlo bylo vdat se do temného lesa,který ho vítal skloněnými větvemi... Salazarovi tekly po tvářích kapičky slz.

Ten si jich nevšímal.Jak rád by vrátil všechno zpět.Způsobil všem nesmírnou bolest.Ale ještě více trpěl on sám.Po zbytek svého života bloudil po lese,který se stal jeho novým domovem, nikdy nezapomněl na tu chvíli,kdy ztratil svého jediného syna,manželku a tři nejbližší přátele...